Včera jsme s přáteli probírali, jestli je možné vyléčit nemoc, která je oficiálně prohlášena za nevyléčitelnou. A jestli je někdo schopen ji vyléčit.
A jak už to bývá, rozdělili jsme se na dva tábory. Jedni nepovažují nic za nevyléčitelné. Jiní považují oficiální názor naší medicíny za daný. A překvapení bylo na obou stranách.
Pokaždé při takovém tématu přemýšlím, jestli můžu sdílet svoje vlastní zkušenosti s vyléčením (přesněji spíše s odstraněním) „nevyléčitelné“ nemoci. Jestli se jako třeba moc nevytahuji…
Ale hlavně vždy pocítím pochybnost. Pochybnost o tom, jestli mohu skutečně říct, že takovouhle nemoc umím odstranit. Povedlo se to. Jde to. Ale umím to já?
Naše včerejší diskuze skončila pěkným vhledem, že lidé nejsou stejní a neplatí na ně stejné recepty. Každý člověk má příčinu svojí nemoci někde jinde. Třeba. A nebo ne. Ale na první pohled to není zřejmé. A i přes to, že web je plný informací o zázračných uzdraveních, zůstává tu stále jedna otázka. Otázka o tom, jak je možné, že se někdo vyléčí a jiný třeba zemře?
Něco v tom musí být, že? Tohle je taková ta mezera. Něco chybí, aby to do sebe zapadlo. Aby to sedělo i logicky.
A víte co?
Já, ani žádný, doktor, žádný alternativec ve skutečnosti nic nevyléčí.
Jste to jen vy sami.
Ať si zvolíte jakoukoliv cestu k uzdravení. Ať je snadná a rychlá, nebo klikatá, plná odříkání a dlouhá tak, že ani nedohlédnete, vždy jste to jen a jen vy, na kom záleží, zda se uzdravíte. Jestli k tomu dáte svůj souhlas, svou zodpovědnost.
Je to jednoduché, jste to zrátka vy, kdo se má vyléčit. Kdokoliv vám může dát návod, pomoci vám s realizací, chirurgicky něco upravit, to je v pořádku, ale vyléčení za vás nikdo neudělá.
Vzít si zpět či přijmout zodpovědnost za své zdraví. Za své uzdravení. Za svůj život. I o tom je svoboda.
Prostě i to moje zmíněné uzdravení se povedlo jen díky tomu, že všichni zúčastnění spolupracovali. Že dali vědomý, či nevědomý souhlas. Proto se vše povedlo. Není to návod, jak stejnou nemoc odblokovat i příště u kohokoliv. Není to známka, že já umím něco, co vy ne. Jediné, co je zaručené jeto, že uzdravení tu je a je možné, aby fungovalo u kohokoliv, kdo se k tomu rozhodne.
A kdo tedy umí zázračně léčit?
Jistě tušíte…
Je to naše vědomí. Naše životní energie sama. Ona si dokáže poradit s jakoukoliv nemocí. Přeci, když dokáže oživit a poskládat tělo samo… Jen ji musíme nechat tvořit. Nebránit jí třeba zrovna energetickými blokádami. Stále si uvědomovat, jak moc je důležité nechat ji volně proudit a nepřekážet si. Všechny pocity nechat přijít a zase odejít.
Čistá mysl a láska – základ i vrchol zdraví…:-))
Nevíte, jak si naladit samoozdravné procesy? Můžu vás naučit jak na to.
Raději byste pracovali rovnou s pocity? Tudy, prosím.
A nebo se pojďme pustit společně do práce na obnovení zdraví.